Nepište mi sem žádné reklamy a škemrat o "hlásnutí" běžte někam jinam. Dík.

Listopad 2011

Taky chci takovou knihovnu

27. listopadu 2011 v 22:39 ostatní
A chci a chci! Většina lidí si řekne, že jsem blázen. Ano, to jsem. Blázen do knih. Kdybych měla takovou knihovnu, tak bych jen četla a četla, a umřela bych šťastná. :D


Už si ale nevzpomínám, kde ta knihovna je. :D

Jako víla

27. listopadu 2011 v 21:55
Ani nevím, jak mě to napadlo. Prostě jsem se do toho pustila a zmalovala si jedno oko. :D Těma barvama mi to připomína víly. A na to, že se skoro nemaluju, mi to šlo celkem dobře. :D


Jdou mi tu hrozně vidět pihy a moje obočí vypadá nazrzle. :D

Cikánka

27. listopadu 2011 v 2:27 kreslím

Nový náramek

23. listopadu 2011 v 18:12 DIY


Po tom perpetum mobile minule, jsem musela uplantat něco snadnějšího. :D

Do tohohle se už nikdy nepustím!

20. listopadu 2011 v 0:51 DIY
Fakt ne. Na konci to vypadá sice hezky, ale ty nervy! Myslím, že odteď bude každý náramek úplně jednoduchý. :D


No, pokud by to někdo chtěl zkusit...


Tak prosím! :)

Díkybohu, že jsem přežila aneb rodinná oslava

20. listopadu 2011 v 0:20 ostatní
A že to bylo maso! Taková oslava v naší rodině je prostě zkouška vaší odolnosti uší, chuťových buněk a odolnosti vůči jedovatým připomínkám (Hlavně ze strany mojí tety). Snědli jsme asi tunu jídla (dvakrát jsme dodělávali chlebíčky, nemluvě o spoustě zeleniny a zákusků), vypili spoustu alkoholu (já jenom jednu skleničku šampaňského, prosím), pohádali jsme se a nasmáli. Bylo to... jako... velká bouřka. Tak. Ohlušující bouřka. I když myslím, že za to můžou hlavně ti dva malí skřeti, kteří běhali, ječeli, hádali se, prali se, žalovali na sebe a brečeli. Samozřejmě za to může taky to, jak se všichni snažili navzájem se překřičet (myslím ale, že bolest hlavy se dneska naštěstí nedostaví). Takže si to shrneme. Jeden člen rodiny je teď v půli cesty Ostrava-Frýdek, rodiče pro něj jeli, ale vrátili se potom, co jim volal, že už jede domů. Jeho manželka je bůhví kde (když se ožere, tak ji berou toulavé nohy) a když se mi babička snažila dát pusu na rozloučenou (udělala to třikrát), moje tvář vypadala, jako když jí olízne buldok. A počítám, že dědovi je teď hodně špatně (ne, škodolibý smích vypadá jinak). Ha! To byl ale krásný den. :D

Náramek s rybičkama

12. listopadu 2011 v 20:08 DIY
Nějak jsem to plantání teď zanedbávala. Měla jsem pár knih, které jsem prostě musela přečíst. A včera jsem dostala chuť si zase něco nového uplést, tak tady to je. :)


Mám už i nějaké další vytipované náramky, které si udělám. I když jsou už takové složitější.


A chci se naučit ten náramek s těma srdíčkama, jenže jsem zatím nenašla návod, jak ho dělat. Určitě bude jednoduchý, jen potřebuju ten návod! :D

Když vám matka řekne: "Nudím se..."

9. listopadu 2011 v 21:49 ostatní
...nikdy nečekejte nic dobrého a nenamáhavého! Takhle jsme si ležely na posteli, znuděné a unavené, když mamka řekla tu větu. "Nudím se..." A tak to pokračovalo otázkou: "Co budeme dělat?" To už se posadila a začala se rozhlížet po pokoji, který sdílím s bratrem. A já už poznám, na co myslí, když takhle kouká. Samozřejmě jsem začala protestovat a vyhrožovat, že si ten nábytek bude stěhovat sama. No, stejně to nepomohlo. Nejdřív jsme přesunuly dvě lehčí křesla, aby nepřekážela. Pak jsme začaly stěhovat můj stůl, pokračovalo to komodou, stolkem s televizí a skříní s úložným prostorem vespod. Jenže to nebyl konec, bohužel. Mamce se to pořád nezamlouvalo a já nechtěla mít televizi přímo u hlavy postele. Takže jsem musela odšroubovat takový malý plát kovu, který držel bratrovu skříň s oblečením přidělanou na futrech. No, nakonec jsme přeházely hlavně moje a společné věci. Celá akce trvala asi hodinu a půl. To víte, já toho moc neunesu a mamka nemůže, tak nám to trvalo holt trochu dýl. Ale výsledek vlastně není až tak špatný. Tím, jak jsme ty věci pořád přehazovaly, vznikl takový koutek, který patří jenom a jenom mě. I když to teda byla docela makačka, pro nás ženské. :) Únava je tedy na místě. *Odchází směr postel a doufá, že ta hrozná bolest v krku rychle přejde.*

Smrtislav v temperách

4. listopadu 2011 v 23:06 kreslím
Zase je to postava z knihy. Tentokrát kladná. Doufám, že nikdo neví, jak vypadá originál. Ale stejně nechci slyšet nic záporného! Patlala jsem se s tím dlouho. Ty zuby, to vám byla taková babračka, no děs. :D


Chtěla bych mít kamaráda jako je on.




Pan Mumla

3. listopadu 2011 v 20:17 kreslím
Pan Mumla je jednou postavou v knize a malovala jsem ho podle přebalu. Je postavou zápornou a taky podle toho vypadá. :D První obrázek je originál a druhý je upravený na počítači.



No, malovala jsem ho já, takže vypadá ještě hrůzostrašněji než ve skutečnosti. :D