Nepište mi sem žádné reklamy a škemrat o "hlásnutí" běžte někam jinam. Dík.

píšu

Blogová smrt

5. března 2017 v 21:27
Tak by se asi dalo nazvat to, čím procházím já i blog poslední dva roky. Změnilo se toho tolik, že ani nevím, kde začít. Žádná škola - to mě velmi mrzí, i když jsem nečekala, že zrovna tohle někdy řeknu...
Dále... nová práce - je to pro mě zkouška nervů a trpělivosti. Ti, co pracují s lidmi, tak ví, o čem mluvím.
Nové bydlení, stále je co dělat a je na čem pracovat.
Neskutečně mě mrzí, že nemám ani čas kreslit! Strašně se mi na to klepou prsty.
Ale nejsou to jen špaté změny - začala jsem trochu víc kulturně žít... U mě to tedy znamená spousta punkových a rockových koncertů, posezení s přáteli - kdekoli: v čajovně, klubech a podobně... s tím přichází i spousta nových známých a kamarádů.
Takže uplynulé dva roky byly částečně smutné i přínosné.
Plánuji dokončit překlad, s kterým jsem začala.
Plánuji více kreslit... protože mě to neskutečně baví a miluji to.
Plánuji víc psát ze stejných důvodů.
Je fakt, že mě poslední dobou omezovaly ve všech těchto věcech i negativní vlivy, ale ty jsou pryč...

Nedokončená pohádka

2. března 2014 v 16:34
Ten, kdo nemá rád nedokončené věci, ať tohle radši ani nezačíná číst. Původně to měla být slohová práce, vypravování. Učitelka, vlastně nikdo, po mně nemůže chtít nic horšího, než napsat vymyšlený příběh v časovém presu. To já prostě neumím. A tak jsem odevzdala neúplnou práci, která ani zdaleka nesplňovala požadavky maturitní slohovky. Ale stejně se chci podělit i o toho pidižvíka, protože se mi vlastně docela líbí.
Malá poznámka: Některé názvy jsem šlohla. xD

Z knih...

1. března 2014 v 23:48
Když jsem se probírala starýma papírama, našla jsem pár docela zajímavých věcí. Jako seznam jmen pro vločky... (ne, nehrabe mi) nebo krátké výpisky z knížek.

bez servítky

27. května 2013 v 19:56
Mrknu pokaždé, když se kovové hroty zaboří do růžové tkáně a častečně udeří do dřeva pod ní. Ty růžové kousky jsou snad všude. Prskají na dřevěnou desku stolu, na zavěšené prkýnka i na sporák. Ještě že maso už v sobě namá žádnou krev. To by teprve byl nepořádek. Natahuju se pro další kus masa a druhou ruku napřahuju k úderu.

Pro Sněhurku

17. května 2013 v 18:12
Nemůžu tomu uvěřit. Jak jsem to jen mohla nechat někde se válet? Jen bůh ví, jak je to staré. Tak sem s tím!

23. patro

5. ledna 2013 v 1:11
Je to zvláštní, tuhle povídku mám rozepsanou už dlouho a jméno Terry tam bylo od začátku, a teď můj blog začala navštěvovat slečna, která si tak taky říká. Je to zvláštní.

Sen.

Chvilku pochmurně

14. listopadu 2012 v 23:27
Takový "nález ze šuplíku".

Dinosauří poezie

28. června 2012 v 11:17
Je to příšerná blbost. :D

Múza

28. června 2012 v 10:16
Kde je má múza?
Hledám ji.
Jímá mě hrůza.
Už není.

Důvod, proč mluvím tak krátce
je, že jsem bez inspirace.

Až zaútočí zombie

28. června 2012 v 10:08
Až nás navštíví zombie,
děcka snědí jako první,
neboť oni vědí,
jak chutnají naše děti.
 
 

Reklama